Historie

Dostane-li se Vám někdy do rukou katastrální mapa Valů, možná Vás udiví zvláštní obrazec, jaký vytvářejí hranice pozemků, příslušejících k naší obci. V dnešní podobě se hranice mezi sousedními vesnicemi ustálily až na sklonku 18. století, ale v případě Valů máme možnost sledovat jejich výboj ještě o něco hlouběji do minulosti. Víme proto, že do valského katastru dnes náležejí i místa, kde stávaly sousední zaniklé vesnice: na východě Crkaň a na jihovýchodě Lepějovice. Právě se zaniklými Lepějovicemi jsou spjaty nejstarší dějiny Valů a historický vývoj obou obcí probíhal po staletí společně. První písemná zmínka o Lepějovicích je již z roku 1167.

Název obce je zřejmě odvozen od primitivního říčního rybolovu (..instumento, quod vulgariter val dicitur). Těm pár chalupám, co si u labského „valu“ na chytání ryb postavili místní rybáři, se začalo říkat „val“ či později v množném čísle „Valy“.

Na přelomu 14. a 15. století vznikly zřejmě obě sousední rytířské tvrze ve Valech a v Lepějovicích. Jednalo se o malé vodní tvrze, typické pro naši polabskou oblast. Z valské tvrze se dochovalo více, neboť byla déle obývána a svým způsobem slouží za obydlí dosud. Pozůstatky jsou v domě čp. 15, jehož obvodové zdivo skrývá zbytky stavby staré tvrze.

Nejstarším písemným dokladem o existenci Valů je stručný záznam z 1.července 1398. Značné zpustošení Valů je doloženo z roku 1491.  

V polovině 16. století byl vybodován relativně velkorysý rybniční systém, jehož hlavním zdrojem vody byl Zlatý potok. Mělké údolí Zlatého potoka přehradil čtveřicí velkých násadních rybníků (Valský, Hluboký, Páral, Lepějovský), které ležely v těsné blízkosti a vytvářely takřka souvislou vodní hladinu, rozdělenou jen rybničními hrázemi. Původní Zlatý potok dokáže i dnes v době dešťů pohrozit svou povodňovou silou. 

Od r. 1589 již víme o naši obci poměřně mnoho, neboť se dochovala pozemková kniha „Registra purkrechtní statku valského s obzvláštní pilností a bedlivostí spravená a v dobrej řád uvedená léta Páně 1589“. Záznamy sahají až do šedesátých let 17. století. Díky této knize víme, jak vypadala naše obec před 400 lety.

Pro vrchnost měl největší význam valský dvůr a krčma jako trvalé odbytiště vyráběného piva. Po třicetileté válce byl zřízen při valském dvoře vlastní malý pivovárek a na svahu za ovčínem byla založena chmelnice. Nabídku valské krčmy doplňovala i produkce dvou vinopalem (výroben kořalky).

Posledním pánem Valů, který zde na tvrzi žil, byl Albrecht Ladislav Kapoun ze Svojkova. V letech se 1704 – 1848 byly Valy nad Labem součástí rozlehlého panství Choltice. Připojení Valů k choltickému panství znamenalo kromě přerozdělení pozemků a zánik Lepějovic i stěhování. Valy se však v té době nijak nerozrůstaly a počet obyvatel se po celé 18. století pohybovat okolo stovky osob. Do dnešní doby se dochovalo několik situačních nákresů a kolorovaná kresba v poloviny 18. století. První skutečně detailní přehled celé vsi, včetně i toho nejmenšího pozemku či osamělé stodoly, je zaznamenán v tzv. Josefínském katastru, zpracovaném v r. 1787. Valy měly tehdy 22 objektů, kterým byla přidělena samostatná čísla popisná, která jsou zachována v podstatě dodnes.

V r. 1802 byl postaven labský jez. Železnice, zprovozněná r. 1845, změnila vzhled naší vesnice i život v ní. Mohutný val zahradil průhled z Valů na přílabské louky, takže když dnes obcí projíždíte, ani nepostřehnete, že leží těsně u řeky. Stavbou zanikl valský ovčín, rybářská chalupa a všechny domy ležící na východním okraji obce. V době vyměřování a budování železnice přichází do Valů také muž, který naši vesnici proslavil a vstoupil do dějin: mlynář Václav Pour.

Moderní dějiny, počínaje polovinou 19. století jsou spjaty s osobou valského mlynáře Václava Poura, který  rázně vystoupil v revolučním roce 1848. Jeho přítelem z mládí  byl známý český novinář  Karel Havlíček Borovský, se kterým se Pour i před jeho deportací do Brixenu často stýkal. V r. 1861 byl Václav Pour zvolen za pardubický volební okres prvním poslancem zemského sněmu (předchůdce dnešního parlamentu) a od r. 1865 zastával post starosty soudního okresu přeloučského. 

Vesnice Klenovka, Odrané Veselí, Štěpánov, Valy nad Labem a samota Lepějovice byly ve druhé polovině minulého století sdruženy v jednu obec nazvanou Veselí podle největší z původních obcí. Katastrálně však zůstaly všechny obce i nadále odděleny. Valy se osamostatnily až v roce 1902.

Vojenské útrapy 1. světové války se nevyhnuly ani naší obci. Z Valů byl v r. 1917 rekvírován malý zvonek ze zvoničky na návsi (ten dnešní si na Valech pořídili z obecní sbírky v r. 1920). Horší však byly ztráty na životech. Na bojištích první světové války padlo 8 mužů, následkům zranění pak podlehl další muž. 
  
Během 2. světové války se výrazně změnil střed obce, kde v letech 1939-1942 vyrostla nová budova obecního úřadu. Po jejím dokončení následovala stavba trafostanice a dokončení elektrifikace obce (1942-1943), dešťová kanalizace (1969-1976), veřejného osvětlení (1970-1972) a zpevnění vozovek uvnitř vesnice dlážděnými chodníky. Při výstavbě nových sloupů veřejného osvětlení byla provedena i modernizace obecního rozhlasu, fungujícího ve Valech již od r. 1949. V roce 1991 začaly v obci fungovat trhy, díky iniciativě ČSCH, které probíhají dodnes. Z provozování trhů obec získala finanční prostředky pro vybudování obecního vodovodu a plynofikace (1996-1998), výstavba splaškové kanalizace a ČOV (1999-2002), kterou provozuje obec na vlastní náklady. Valy jsou v okolí považovány za mimořádně dobře prosperující vesnici.